Proč spořit na důchod I: Důchodový systém a jeho deficit

Mnoho českých občanů možná netuší, že jejich odvody na tzv. sociální pojištění nekončí na jakémsi jejich osobním virtuálním účtu, kde by čekaly, až daný člověk odejde do penze a začne z nich čerpat svou pravidelnou měsíční důchodovou dávku. Český důchodový systém je totiž postavený na tzv. průběžném principu (v mezinárodní terminologii se takovému systému říká pay-as-you-go). Co to znamená a jak si tento systém stojí? 

Jde o to, že stát vše, co vybere na sociálním pojištění od zaměstnanců, zaměstnavatelů a živnostníků, víceméně obratem vyplatí současným důchodcům. Tento systém je proto extrémně citlivý na demografické výkyvy, zejména změny počtu lidí v produktivním věku a seniorů. Jejich poměr se bude již za několik let prudce snižovat, což souvisí s nízkou porodností od 90. let, a naopak prodlužováním věku dožití v posledních 30 letech. Po další roky a dekády budeme navíc čelit akceleraci těchto trendů. Logickým vyústěním bude poměrně razantní stárnutí obyvatelstva.

Podle střední varianty demografické projekce Českého statistického úřadu zastoupení ekonomicky aktivních obyvatel v ČR do roku 2050 klesne z letošních 63,6 % na 58,1 % a do konce 21. století dokonce na 54,4 %. Naopak podíl lidí nad 65 let vzroste z 20,5 % v roce 2024 na 28,7 % do roku 2050, zatímco v roce 2100 to bude dokonce 34,1 %.

Z těchto změn ve věkovém složení populace vyplývá, že za necelých 30 let budou na jednoho důchodce „vydělávat“ pouze dva pracující a do konce století bude na jednoho seniora připadat pouze 1,5 ekonomicky aktivních lidí. Dnes je tento poměr zhruba 3:1, a to zejména díky rekordně silným populační ročníkům ze 70. let (tzv. Husákovy děti). Přesto je již nyní bilance toho, co stát na důchody vybere a co z nich vyplatí, vysoce záporná. V roce 2023 činil tento schodek již téměř 73 miliard korun! 

Z toho se dá odhadnout, jaký deficit důchodového systému hrozí, až četná generace dnešních čtyřicátníků a padesátníků odejde do 20 let do penze. Podle projekce Národní rozpočtové rady by okolo roku 2050 mělo v důchodovém systému chybět až 5 % hrubého domácího produktu, tedy přes 400 miliard korun! Samotný systém penzí by tak vyžadoval dofinancování z jiných zdrojů ve výši, která odpovídá dvojnásobku současného výběru celé daně z příjmů právnických osob. 

Je proto jasné, že takový schodek nebude stát v budoucnu schopen ufinancovat. Řešením je zvyšování věku odchodu do důchodu, na kterém však na české politické scéně nepanuje shoda, zvýšení odvodů na sociální pojištění, které je však už dnes jedním z nejvyšších na světě, nebo snížení poměru důchodů k průměrné mzdě v ekonomice. Na začátku roku 2023 byl průměrný důchod kolem 21 tisíc korun, což odpovídá téměř 50 % průměrné hrubé mzdy v celé ekonomice. Tento poměr by se však vzhledem k absenci důchodové reformy mohl do roku 2050 snížit na méně než 40 %. To znamená, že stát bude budoucím důchodcům schopen pokrýt menší část životních nákladů než dnes. 

Co z toho vyplývá? Nevyhnutelnými se pro dnešní příslušníky střední a mladé generace stávají soukromé finanční zdroje, které si lidé v průběhu produktivní fáze života nashromáždí a poté, co odejdou do důchodu, je začnout čerpat např. formou pravidelné renty. Jen tím si bude možné dorovnat požadovaný životní standard, na který nebude státní důchod stačit, a prožít období v penzi podle svých představ.