Proč spořit na důchod III: Jaký důchod budou od státu dostávat ti, kterým je dnes 30 nebo 40?

V minulých dvou článcích jsme se věnovali financování českého důchodového systému a trendu stárnutí, kterým prochází česká populace v důsledku propadu porodnosti od 70. let 20. století. Tyto dva faktory vedou k závěru, že navzdory dílčím čerstvě schváleným úpravám odchodu do důchodu a snížení výpočtu nově přiznaných starobních důchodů budou v budoucnu penze nutně pokrývat menší část životních nákladů seniorů, než je tomu dnes. Jak to tedy podle oficiálních dostupných analýz bude se státními penzemi dnešních čtyřicátníků a mladších vypadat? 

Počet důchodců v české populaci i navzdory postupnému zvyšování věku do důchodu v příštích desetiletích poměrně prudce poroste ze současných zhruba 2,4 milionu na 3,2 milionu do roku 2060. Důvodem je nástup silných ročníků ze 70. let (tzv. Husákových dětí) do důchodu, pokles úmrtnosti a prodlužování střední délky života. Ekonomicky aktivních lidí bude naproti tomu ubývat, což logicky povede k propadu příjmů státního důchodového systému.

Zdroj: MPSV

Čerstvá predikce je znázorněna modrou křivkou, předchozí predikce MPSV z roku 2019 je znázorněna zeleně.

Náhradový poměr (nebo také benefit ratio) je makroekonomický ukazatel, který se používá pro hodnocení životní úrovně, kterou seniorům zajišťuje důchodová dávka od státu. Jde o poměr průměrného starobního důchodu a průměrné mzdy. V roce 2024 byla jeho hodnota okolo 47 %, přičemž za posledních 8 let vzrostl o 9 procentních bodů.

Toto prudké zvýšení ukazatele bylo způsobeno plným promítnutím rychlého cenového růstu do valorizace důchodů v kombinaci s výrazným propadem reálných mezd. Již nyní však má tento poměr nakročeno k poměrně rychlému poklesu, nejdříve na úrovně kolem 41,5 % v letech 2030–2045 a poté dokonce až na 37 %.

Podle některých jiných analýz je však v příštích 35 letech možné očekávat ještě výraznější pokles náhradového poměru důchodů, a to až pod 30 % průměrné hrubé mzdy. Toto dramatické snížení znamená, že lidé, kteří jsou dnes mladí nebo ve středním věku, se budou mít výrazně hůře ve srovnání s dnešními důchodci, pokud nebudou mít k dispozici soukromé zdroje pro přilepšení ke státnímu důchodu.

Náhradový poměr nebo benefit ratio (poměr průměrného důchodu k průměrné mzdě v ekonomice):

Zdroj: MPSV

Čerstvá predikce je znázorněna modrou křivkou, předchozí predikce MPSV z roku 2019 je znázorněna zeleně.

Dalším znepokojujícím trendem je nárůst očekávané míry ohrožení chudobou u populace důchodců. Ta v příštích 20 letech postupně poroste ze současné úrovně kolem 11 % na 20 %. Do roku 2070 pak dosáhne dokonce 25 %.

Zdroj: MPSV

Čerstvá predikce je znázorněna modrou křivkou, předchozí predikce MPSV z roku 2019 je znázorněna zeleně.

Z výše uvedených analýz vyplývá, že bez vlastních úspor nebo investic budou budoucí generace důchodců čelit značným finančním obtížím. Proto je v České republice nutné dosáhnout zvýšení individuální odpovědnosti za vlastní finanční zabezpečení na stáří, což je nezbytné pro zajištění finanční stability, udržení požadované životní úrovně a dosažení nezávislosti.

Ukazatel náhradového poměru se navíc v českém důchodovém systému, který je silně solidární (tzn., že poměrně malý dopad na výpočet důchodu má skutečnost, kolik peněz jste do něho odvedli) výrazně liší v případě lidí s nízkými a s vyššími příjmy. Zatímco ti s minimální mzdou kolem 19 tisíc korun zůstanou po odchodu do důchodu prakticky „na svém“, pro lidi s vyššími příjmy představuje důchod výrazně menší část jejich předchozího hrubého příjmu. Např. člověk s výdělkem na úrovni dvojnásobku průměrné mzdy v ekonomice přijde s odchodem do důchodu o celé dvě třetiny své mzdy.

Proto je soukromé zabezpečení na stáří prakticky nezbytné zejména pro lidi s nadprůměrnými příjmy, pokud se v důchodu nechtějí ze dne na den propadnout do zcela jiného životního stylu.

Cestou pro všechny bez rozdílu je zapojení do dobrovolného, tzv. III. pilíře důchodového systému, tedy využití státem podporovaných produktů spoření na stáří – doplňkového penzijního spoření a dlouhodobého investičního produktu, které lze i vhodně kombinovat. 

Pokud si chtějí lidé zajistit alespoň srovnatelnou životní úroveň s dnešními důchodci, aniž by jim spoření na stáří výrazně ukusovalo z jejich příjmu, měli by si lidé pravidelně odkládat na důchod ideálně již od 25 nebo nejpozději od 30 let. Důležité také je nevybírat naspořenou částku jednorázově, ale nechat si ji postupně vyplácet formou měsíční renty, čili jakéhosi přilepšení ke státem garantovanému důchodu. Tím se nevybrané prostředky mohou i nadále zhodnocovat a zvyšovat životní standard po výrazně delší dobu než v případě jednorázového výběru.